Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Křesťanští demokraté a evropská integrace

08. 03. 2006, autor: Jiří Foral
U kořenů mohutného evropského sbližování po skončené světové válce stáli v padesátých letech minulého století křesťanští demokraté. Tomuto sbližování nenapomohla jen jejich osobní zkušenost s útrapami války, ale i soubor principů a idejí, které vyznávali. Právě myšlenka „společenství“ je obsažena v křesťanskodemokratické doktríně jako soubor autonomních a odpovědných jedinců, tvořících soudržnou sociální entitu se sociálními vazbami, mimo jiné vybavenou jistou mírou solidarity. I z tohoto důvodu bylo, jako iniciační bod evropské integrace, zvoleno vytvoření nadnárodní autority, neboť vytvoření „pouhé“ zóny volného obchodu tento „solidární“ aspekt nemohlo zahrnout.

Křesťanští demokraté v integračním procesu nikdy neviděli jen prohlubující se hospodářskou spolupráci, ale každému kroku přidávali i politický či hodnotový cíl. Ve vznikajících strukturách viděli především politický projekt, jenž demokratickým a mírovým způsobem propojí evropské národy na základě společných hospodářských zájmů a sdílených hodnot. Italský křesťansko-demokratický politik Luigi Sturzo prohlásil, že ...nebude možno vytvořit evropskou federaci v hospodářské oblasti, pokud se totéž současně a nutně nestane také v oblast politické a morální...
Evropská lidová strana jako původní reprezentant křesťanskodemokratického proudu prošla výraznou strukturální proměnou - postupným přibíráním nových členských stran v ní začal dominovat konzervativní proud. Tato situace byla stvrzena posledním „východním“ rozšířením, neboť v postkomunistických zemích není křesťanská demokracie zrovna dominujícím proudem a hlasy navíc mohli poskytnout pouze konzervativci.
Proces evropské integrace nyní stojí před dalším rozhodnutím kam dál. Zároveň se diskutuje o dalším rozšiřování či nerozšiřování, objevují se nové modely - např. ekonomických zón zahrnujících Kazachstán apod. Události posledních týdnů navíc ukazují, že samotná Evropská lidová strana není vnitřně až tak soudržná, jak se alespoň snažila působit. Např. jeden z jejích českých členů – ODS – doposud nemá jasno, kam by vlastně chtěl patřit. Zatímco předseda strany Topolánek oportunisticky prosazuje setrvání v ELS z prostého důvodu její většiny v Evropském parlamentu, šéf europoslanců ODS Zahradil vnitřně váhá mezi liberály či založením nové frakce s britskými konzervativci na bázi skupiny Evropských demokratů.
O tom, že celý integrační proces je i otázkou hodnotovou, není sporu. Jakýkoli krok či přestavba směrem k pouhému ekonomickému sdružení by byl pro křesťanské demokraty prohrou. Zůstat na místě také nelze, neboť každému rozšíření musí pro zachování dynamiky předcházet prohloubení integrace. To, že rozšiřování přijde, je zřejmé. O tom, zda dojde i k prohloubení integrace, vyvstaly pochybnosti. Je možné, že se celý proces nevyvíjí tím směrem, jakým bychom si přáli. Pokud ho však chceme korigovat, musíme vědět, kam chceme dojít a hlavně se to říci nahlas. Když nebudou slyšet křesťanští demokraté, budou slyšet jiní. Je otázkou, zda v Evropské lidové straně, možná zdánlivě oslabené, nebude křesťanskodemokratický hlas slyšet více a tím i účinněji. Další otázkou je, zda máme co říci a jsme na to případně připraveni.