Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Paroubkův volební vykřičník

08. 06. 2006, autor: Tomáš Zdechovský
Výsledky voleb hovoří jednoznačně. Dvě pětiny mandátů má ODS, polovinu mandátů levicová ČSSD a KSČM a o desetinu mandátů se dělí KDU-ČSL a Strana Zelených. Co však lze od voleb očekávat a co přinesou církvím a křesťanům? Změní se po volbách levicová církevní antipatie?

Volby do Poslanecké sněmovny skončily. Všem šlo ve volbám o hodně. O moc, o vládu, o principy i o možnosti podpory regionálních projektů a priorit. Přestože většina médií hovoří o patu, volby vyhrála levice, i když má pouze 100 hlasů. Strana zelených se na rozdíl od našich západních sousedů posunula do středu pravicovo-levicové přímky, kde budou s křesťanskými demokraty plnit roli jazýčku vah korigujícího nereálné plány pravicové ODS.

Asi nejsmutnějším okamžikem sobotního sčítání hlasů bylo vystoupení premiéra Jiřího Paroubka. Přestože je možné pochopit emotivnost jeho projevu s ohledem na konec volební kampaně a výsledek voleb, některé výroky za žádnou cenu tolerovat nelze. Jakékoliv přirovnání současných voleb s rokem 1948, kdy se k moci dostali komunisté, je absurdní. Ironický úsměv vzbuzuje fakt, že to říká ten, který v sedmdesátých letech otevřeně na stránkách tehdejších novin vyzdvihoval rok 1948 jako vítězství pro naši zem.
Je na místě premiérovi připomenout, že to byl právě on a jeho „světoborná“ americká agentura, která začala s negativní kampaní. Také úniky policejních odposlechů opozičního předáka by nejspíše vedly ve většině demokratických zemí k odvolání ministra vnitra. Nestalo se. Co tedy pan premiér Paroubek čekal?
Překvapení. Tak lze označit i volební výsledek křesťanských demokratů, kterým se výrazně snížil počet poslaneckých mandátů. Přesto je však možné hovořit i o určitém vítězství. Některé volební průzkumy jim totiž nedávaly šanci překročit pětiprocentní hranici, což se nakonec nepotvrdilo. Zda v menší sestavě KDU-ČSL dokáže hájit svůj program, ukáže až čas.

Pokud bude nakonec sestavená středo-pravicová vláda, je možné počítat s větší otevřeností vůči církvím. KDU-ČSL se bude jistě snažit prosadit smlouvu s Vatikánem, která nebyla ani téměř po sedmnácti letech od pádu komunismu v Poslanecké sněmovně ratifikována. Určitě lze očekávat větší vstřícnost nové vlády k paliativní péči i k řešení restitučních nároků církví. Pokud zelení, komunisté a někteří sociální demokraté dodrží slovo, bude nejspíše otevřena v Poslanecké sněmovně i problematika adopce dětí homosexuálními páry.

Když to tak sečteme a podtrhneme, volby ukázaly dvě věci. Kdo seje vítr, nesklizí obilí a pokud má být hlas křesťanů slyšet, je třeba aktivizovat občanskou společnost. Ta by měla také přispět ke zvýšení politické kultury, která soudě dle volební kampaně i komentování výsledků, u nás velmi chybí.