Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Konzervativci a křesťanští demokraté – sňatek z rozumu

08. 12. 2006, autor: Jiří Foral
Zpravodaj IPES 4/2006

V březnovém čísle Nového Hlasu byl uveřejněn text věnovaný tématu postoje křesťanských demokratů k evropské integraci. Následující příspěvek se snaží o alespoň částečnou obecnou reflexi doktrinálního vývoje, němuž došlo na evropské scéně převážně v 90. letech 20. století.

Pouze pro doplnění dodávám, že logika fungování Evropského parlamentu a úroveň celoevropská je od národní úrovně značně odlišná.

V dubnu 1991 na konferenci předsedů stran a vlád Evropské lidové strany v Bruselu bylo přijato pragmatické rozhodnutí o těsnější spolupráci s konzervativními stranami, které mají shodné cíle v evropské politice a dokonce jejich přijetí do ELS, pokud „přijmou principy, programovou základnu a ústavu ELS.“ Strana tak s ohledem na malou sílu stran reprezentujících křesťanskodemokratický proud ve skandinávských a postkomunistických zemích přijala strategii posílení svého bloku mimo své dosavadní ideové hranice absorbováním jí blízkých stran (především konzervativně-liberálních), ovšem za cenu ztráty jistých ji odlišujících rysů. Definitivní potvrzení nastoupeného trendu strany dvou pilířů – ustupujícího křesťanskodemokratického a nastupujícího konzervativního – znamenalo přijetí dánských konzervativců a španělských lidovců.

David Hanley a Colette Ysmal (The European People´s Party and the Restructuring of Right Wing Parties in Europe) při srovnání manifestu ELS pro volby roku 1999 a Salcburské deklarace Evropské demokratické unie (EDU - uskupení konzervativních stran) došli k závěru, že jejich texty ukazují „s jednou výjimkou velkou podobnost mezi konzervativci a křesťanskými demokraty v základních otázkách.“ Případné nuance vysvětlitelné rozdílným původem stran, jsou „záměrně opomíjeny mlčením“, aby se předešlo možným problémům.

Obě skupiny se v ekonomické oblasti shodnou na primátu trhu, snižování daňového zatížení a podpoře podnikání. Rozdíly je však možné sledovat v sociální politice, kdy u křesťanských demokratů převládá vyšší míra solidarity se sociálně potřebnými s ohledem na katolické sociální učení. ELS prosazuje jejich integraci, EDU v těchto souvislostech hovoří pouze o odstraňování překážek, které staví stát do cesty individuálnímu lidskému úspěchu. V otázce sociálního státu je pro křesťanské demokraty normální pomoc státu sociálně potřebným a redistribuce prostředků mezi sociálními skupinami. Konzervativci zdůrazňují negativní aspekty výdajů na sociální politiku na zaměstnanost a preferují vytváření systémů soukromého pojištění.

Při hodnocení pozice jednotlivce se EDU blíží stanovisku liberálů o individuálním jedinci oproštěném od vazeb k primárním společenským strukturám (rodina, národ), sociální pozice a jeho vztahu k ostatním. Křesťanští demokraté naopak setrvávají na svém tradičním postoji přirozených struktur organické společnosti. Zdůrazňují význam institucí jako je rodina ale i např. odborové organizace pro konstruktivní dialog „sociálních partnerů“. Argumentace konzervativců je však údajně přesvědčivější v její koherenci. Křesťanským demokratům vyčítají upadnutí do „sémantické pasti“ když se pokoušejí setrvávat na svých ideových pozicích, ale ve skutečnosti již kapitulovali před „liberálními a konzervativními slogany“ odvolávajíce se v tomtéž dokumentu na sociálně tržní hospodářství a výrok, že „stát sociální problémy spíše zhoršuje než aby je řešil.“ Zde se však dle mého soudu jedná o nepochopení principu subsidiarity.

V názorech na evropskou integraci si údajně ELS zachovává stále svůj prointegrační postoj, i když již údajně ne tak federalisticky radikální, jako v Aténské deklaraci, právě s ohledem na postoje konzervativních stran.
Případné proměny stranického postoje můžeme demonstrovat na dvou osách – pozice na ose pravolevého stranického umístění a na ose integrace/suverenita ve vztahu k evropské integraci. Zatímco na posledně zmiňované ose není pochyb o křesťanskodemokratických pozicích a případné proměny lze pozorovat maximálně tak co do míry, nikoliv co do druhu, na ose pravolevé již toto s jistotou tvrdit nemůžeme.

V socioekonomické rovině se nemohl neprojevit posun do pravého středu, kterým ELS prošla během poslední dekády a její posun k liberálním pozicím, od kterých se křesťanští demokraté po ta dlouhou dobu snažili odlišit. Pro úplnost je snad jen nutné dodat, že podobný posun lze zaznamenat i u některých členských stran socialistické frakce.