Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Svěřme místním samosprávám více daní, snížíme daňovou zátěž

26. 09. 2007, autor: Jakub Haas
25.09.2007, Studentský list Vysoké školy ekonomické

Pozornost ekonomických analytiků přes léto upoutávala především reforma veřejných financí a následně příprava státního rozpočtu na příští rok. Trochu neprávem stála stranou připravovaná novela zákona o rozpočtovém určení daní, podle kterého se mimo jiné přerozdělují dvě stovky miliard korun mezi územní samosprávné celky.

Nebýt tiskových konferencí zástupců malých obcí dožadujících se větších prostředků, tak by o této problematice snad neinformovala ani seriózní média. Situace se změnila, když výkonná rada ODS novelu ministra financí Kalouska nepodpořila kvůli posílení příjmů menších obcí. Postoj vlády nebyl v době psaní tohoto článku ještě známý, projednávání bylo odloženo na 1.října.

Financování místních samospráv ovšem s reformou veřejných financí přímo a neoddělitelně souvisí. Výsledky jejich hospodaření se počítají do deficitu veřejných financí, jednoho z tzv. Maastrichtských kritérií, a změny v celostátním daňovém výnosu se odrážejí v příjmech místních rozpočtů. Není tedy divu, že zástupci měst a krajů sledují s nelibostí snižování daňové kvóty bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na skutečnost, zda zastupují vládní strany či ne. Na jednu stranu jejich argumentace dává smysl – investiční akce, zvláště ty kofinacované ze strukturálních fondů, je třeba plánovat dopředu, a pokud se mění příjmy na základě daňových změn pomalu každým rokem, situaci to značně komplikuje.

Na druhou stranu ze své osobní zkušenosti vím, že ať už se starosta či krajský radní hlásí k liberalismu, socialismu či dokonce k ideologii žádné, jeho cílem je maximalizace příjmu pro svou obec či kraj na pokrytí dalších a dalších výdajových programů. Místní samosprávy mají minimální procento příjmů, které by mohly samy ovlivnit rozhodnutím svých zastupitelstev. Když pomineme poplatky za psy, rekreační poplatek atd., pak se jedná pouze o daň z nemovitosti, která se však na celkových příjmech podílí v řádu několika procent a někdy mnohem méně. Znamená to, že místní samosprávy v podstatě nerozhodují o výši svých příjmů, ale o výši svých výdajů ano, není zde mezi nimi žádná souvislost, což snižuje politickou odpovědnost regionálních politiků.

Zástupci místních samospráv však tuto odpovědnost snad ani nechtějí. Systém je pro ně pohodlný – stát se postará o špinavou práci (stanovení a výběr daní), zatímco oni sklízí vavříny úspěchu z výdajů. Přece všichni voliči budou mít rádi starostu, který pěkně opravil chodníky, školu, kostel, nakoupil míče a dresy místním fotbalistům a ještě zbylo na bečku piva pro hasičskou slavnost. Naopak nikdo nebude volit místního politika, který by prohlašoval, že radši nechá lidem více peníze v peněženkách, ale neopraví náměstí a nepřispěje na hasičský ples.

Pěkná ilustrace výše napsaného proběhla na jaře, kdy vláda původně v reformním balíku navrhovala zrušení daně ze zemědělských pozemků. Toto opatření mělo své racionální zdůvodnění, protože se jednalo o výnosově slabou daň, zatěžující administrativními náklady poplatníka i státní správu, nezatěžující však místní infrastrukturu. Jenže jako součást daně z nemovitosti představuje 100% příjem té obce, na jejímž území se vybere. Pokles příjmu z těchto daní by si obce mohly kompenzovat zvýšením daně ze staveb a stavebních pozemků, které naopak infrastrukturu obce zatěžují.

Proti tomuto návrhu se zvedla vlna odporu z řad některých starostů. Argumentovali, že vláda populisticky ruší jednu daň, zatímco na nich nechává zvýšení daně jiné. Na jejich nátlak potom ministerstvo financí navrhlo pouze možnost zrušení daně ze zemědělských pozemků, záleželo by na rozhodnutí konkrétního zastupitelstva. Možnost zvýšení daně z nemovitosti nadále zůstala. Bude zajímavé sledovat, jak se v obcích zachovají před příštími komunálními volbami, jak starostové naloží s nové získanou a nechtěnou odpovědností. Uvidíme, zda-li spíše pravicoví komunální politikové budou voliče lákat na snížení jejich daňové zátěže nebo zda se jako doposud přikloní ke slibům dalších výdajových programů.

Výše napsané mě vede k domněnce, že současný systém, kdy mají obce i kraje minimum možností ovlivnit daňové příjmy, vede k vyšší daňové kvótě než by vedlo v případě opačném. Jako zastánce snižování daňové zátěže bych proto navrhoval přesunout na místní samosprávy daleko větší daňovou kompetenci, například v oblasti přímých daní. Ve světě to není nic neobvyklého. Naopak, Česká republika patří v současnosti k opačnému extrému v této oblasti.