Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Stanovisko Národohospodářské komise MKD k některým bodům z konference KDU-ČSL o sociální spravedlnosti

28. 01. 2008, autor: Jakub Haas
Na velmi přínosné konferenci KDU-ČSL o sociální spravedlnosti vystoupila řada zajímavých hostů. Zvláště vystoupení pana profesora Mlčocha lze vyzdvihnout, s většinou jím přednesených bodů lze souhlasit. Je však nutné také poukázat na některé problematické části jeho projevu.

Pan profesor se zaměřil na kritiku současné spotřeby, dokonce společnost označil za „drogově závislou“ na této spotřebě. Na druhou stranu také kritizoval zmírnění progrese zavedením tzv. rovné daně do daňového systému ČR v rámci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Tato dvě stanoviska však jsou ve vzájemném rozporu. Čím vyšší progrese v systému, tím se více přerozděluje prostředků od poplatníků s větším sklonem k úsporám k poplatníkům s větším sklonem ke spotřebě. Zmírnění progrese tak povede ke snížení spotřeby, což např. uvádí i Ministerstvo financí ve své Makroekonomické predikci.

Pan profesor se ve svém vystoupení, stejně jako v materiálu pro Poslanecký klub KDU-ČSL, při kritice zmírnění progrese, odkazuje na tzv. teorii stejné oběti anglického filosofa a ekonoma J.S.Milla. Problém je, že na základě této teorie lze odvodit nejen zdanění progresivní, ale také proporcionální či regresivní, či dokonce stejný příjem pro všechny! Teorie tvrdí, že zdanění je spravedlivé, jestliže všichni poplatníci utrpí zdaněním stejnou újmu. Újmou se myslí ztráta užitku, přičemž užitek je funkce příjmu (důchodu). Problémem zůstává, že užitek není měřitelný, není nám tedy znám a navíc, každý poplatník má jinou užitkovou funkci. Pan profesor tuto skutečnost bagatelizoval, ale nijak nepopřel.

Zcela jistě má jedna koruna jiný význam pro poplatníka, který vydělává dvakrát více než jiný poplatník. Není ale možné dokázat, že újma z této na dani odebrané koruny je stejná jako dvacetník (progresivní zdanění), padesátník (proporcionální) či sedmdesát haléřů (regresivní) odebraný na dani poplatníkovi vydělávajícímu dvakrát méně. Teorie stejné oběti by také vedla k paradoxní situaci, kdy by dva poplatníci se stejným příjmem a se stejnými relevantními aspekty k základu daně (stejný počet děti, stejně velké splátky úroků u hypotéky atd.), ale jinou užitkovou funkcí platili různou výši daně!!! Teorie tak nepředstavuje příliš dobré vodítko pro konstrukci daňového systému.

Dále je třeba poznamenat, že teorií spravedlivého zdanění existuje více, a pan profesor nijak neodůvodnil, že zrovna teorie stejné oběti by měla mít něco společného s konceptem sociálně tržního hospodářství, ke které se KDU-ČSL hlásí. Tvrzení, že progresivní systém osobního zdanění uplatňují téměř všechny vyspělé země, není možno považovat za argument v seriózní diskusi. To, že se nějaký jev vyskytuje v hojném počtu, není argumentem. Například skutečnost, že většina evropských zemí má uzákoněno registrované partnerství homosexuálních párů, ještě neznamená, že je to „dobře“, nebo že by to mělo být v souladu s křesťanskodemokratickou politikou. Pan profesor by tak musel zdůvodnit, že vyspělé země jsou vyspělé díky progresivnímu systému a ne jemu navzdory, což neučinil.

Pokud nelze výlučně progresivní systém odůvodnit na základě teorie stejné oběti ani na základě křesťanské (katolické) sociální nauky, což potvrdila nejen studie Národohospodářské komise MKD, ale i Jan Kasal ve svém vystoupení na konferenci, musí jeho zastánci předložit serióznější a robustnější argumenty, které by nebylo možno jednoduše zpochybnit.