Institut politických a ekonomických studií
Home O nás Zpravodaj Články Média Akce Podpořte nás Kontakty Odkazy

Směrem k větší poměrnosti - holandská varianta

12. 09. 2008, autor: Marie Jílková
Poznámka k diskuzím nad návrhy změn volebního zákona

Díváme-li se na předložených 6 návrhů změny volebního zákona očima malé či střední strany (10-20%), za kterou lze v současném politickém systému považovat KDU-ČSL a SZ, ale také KSČM, jeví se jako nejvýhodnější varianta takzvaný holandský model. Odpovídá dvojímu koaličnímu zadání: na jedné straně posílit vítěze voleb, a na straně druhé zachovat dostatečnou míru proporcionality, kterou předpokládá Ústava a potvrzuje rozhodnutí Ústavního soudu (diskuze o zavedení většinového systému, kterých jsme byli svědky po volbách 2006 a kvůli kterým mimo jiné přišel o předsednické křeslo i Miroslav Kalousek, se tak zdají býti passé).

Holandský systém je milosrdnější ke stranám, které nemají vyváženou podporu v regionech napříč republikou, a je proto výhodnější i pro KDU-ČSL. Počítá se zavedením jednoho volebního obvodu – celé ČR, přesto nedochází k tomu, že by vymizel regionální charakter poslaneckých mandátů, jejichž obsazení se určuje až podle dosažených volebních výsledků v jednotlivých krajích.

Pevná, tzv. tvrdá bonifikace jasně určí vítěze voleb a umožní sestavit koaliční vládu s dostatečnou většinou, která by mohla být rezistentnější vůči jednotlivcům z koaličních stran, kteří se rozhodnou některý z vládních zákonů nepodpořit. Škoda jen, že 10 mandátů tvrdé bonifikace je ubíráno menším stranám. Existence „degresivního bonusu“ je pojistkou proti velmi vysokému zisku jedné strany – nahrává tedy koaličním vládám, které jsou pro proporcionální systém typické. Je však nutné brát v potaz, že „degresivní bonus“ by budoucí volební systém, co do výsledků, přiblížil tomu současnému.

Navrhovaný holandský systém se zdá být k menším stranám typu KDU-ČSL nejvlídnější, nicméně ani on není ideální (je ovšem nějaký volební systém ideální?). Pomáhá velkým stranám zachovat si dominanci, ovšem menším stranám umožňuje obhajovat své mandáty bez většího ohrožení většinovými prvky. Pokud bychom předpokládali, že hlavním cílem současného zásahu do volebního systému má být zvýšení „vládnutelnosti“ / stability příštích vlád, pak se tzv. holandský model z hlediska malých stran jeví jako nejvhodnější.

Poznámka na závěr: příprava změny volebního zákona se odehrává v režimu koaliční smlouvy a nikoliv na základě celoparlamentní diskuze. V takovém případě bychom mohli být svědky kreativnějšího přístupu k nastavení volebního systému. Ale doufejme, že k široké diskuzi dojde i tak, jinak asi nebude možné považovat proces „optimalizace“ volebních zákonů za ukončený.

Poznámka k přiložené simulaci výsledků 1996 – 2006:
Propočty výsledků jednotlivých politických stran jsou převzaty z materiálu „Návrh změn volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“, který byl předložen vládě k projednání. V tučných rámečcích, které jsou připojeny ke každé z tabulek, jsou pak součty zisků mandátů jednotlivých stran, které by v dané době, za dané konstelace, eventuálně mohly utvořit vítěznou koalici.

Ke stažení: volby-1996-2006_soucty.doc